top of page

DŮLEŽITÉ OTÁZKY CHARAKTERU TVOŘIVOSTI A TVORBY MENTÁLNĚ HENDIKEPOVANÝCH

 

Výtvarné umění/ tvorba se pro mentálně hendikepované tvůrce stává možností uplatnit se se stejnými možnostmi a rovnými příležitostmi jako osoby intaktní, někteří v něm nalézají smysluplné naplnění volného času, radost z činnosti a sebeuspokojení, anebo prostor pro budoucí seberealizaci. Rozšiřuje potenciál v oblastech uznání a  společenského statusu, rozšiřuje repertoár klasických profesních příležitostí. U všech se ale stává prostorem pro podporu a posilování sebevědomí.

 

Skepse speciálního pedagoga, zdroj pro výtvarného pedagoga

Nutností pro komplexní pohled na problematiku mentálního hendikepu promítajícího se do tvorby a tvůrčího procesu, je výčet kvantitativních a kvalitativních odlišností v rozvoji psychických funkcí. Z hlediska medicínského, speciálně pedagogického, ale i definováním míry rozvoje komparací s intaktní populací, jsou tyto odlišnosti hodnoceny a nazvány jako hendikepy, poškození, retardace či nedostatky, z hlediska umění, tvorby a výtvarné výchovy se však jeví jako zajímavosti, či dokonce přednosti. To co vyvolává skepsi lékařů a speciálních pedagogů, vyvolává zájem učitelů výtvarné výchovy a je i katalyzátorem tvůrců a motivací umělců.

 

Charakteristické rysy výtvarného projevu a volného výtvarného projevu hendikepovaných

Pro vývoj osoby s mentálním hendikepem je charakteristická disproporce mezi zralostí rozumovou, sociální, emoční a biologickou. Mentální retardace není jen prosté opožďování duševního vývoje, ale jde při ní o strukturální vývojové změny. Nejedná se  pouze o změny kvantitativní, ale kvalitativní.[1] Zpravidla vázne plynulý přechod informací z nevědomé oblasti do vědomí a je pravděpodobné, že podobně jako děti v  raném věku, lidé s mentálním postižením vnímají svůj život ve vyšší míře nevědomosti než dospělí lidé bez mentálního handicapu (Landischová, 2001)[2]. Ovládají je nevědomé pohnutky v mnohem větším měřítku než nás.

 

Kategorizace přístupů

Volný výtvarný projev vykazuje znaky vysoké grafické abstrakce. Tvorba může být insitně[3] imaginativně realistická, ale i minimalisticky abstraktní. Mentálně postižený tvůrce motivovaný jednoduchými náměty z okolního světa vytváří poetické obrazy abstrahující skutečnost do nadreálné zkratky: tento tvůrce zachycuje skutečnost v její podstatě a to tak, že zobrazuje často jakési tvarové, kompoziční, případně barevné reziduum odpozorovaného vnějšího světa (Babyrádová in Babyrádová et al., 2011: 15).

Tato abstrakce má několik podob: abstrakce psychomotorického původu, kdy je  výsledkem spleť čar a barevných skvrn; abstrakce příbuzná umění přírodních národů, vyznačující se geometrizací a biomorfními formami; a abstrakce (Babyrádová in Babyrádová, Křepela a kol. 2010).

Časté jsou dětsky laděné poloabstrakce, jednoduché tvary asociující figury či předměty, připomínají díla fauvismu či abstraktního expresionismu.

Výtvarný projev MH tvůrců je typický parcelací plochy (iniciovaná je spíše tendencemi o  rytmizaci plochy, než tvůrčím záměrem), opakováním jednoho nebo více základních prvků (linie, geometrický tvar, barva), tvorbou dekorativně působících struktur, nebo strukturálních celků. Podnětem je patrně neuvědomělé hledání harmonizace a uspořádanosti, pramenící z podstaty hendikepu. Objevuje se strukturování figury nebo předmětů, integrace pozadí a figury, geomorfizace figur a splývání figurativních motivů. Charakteristické je zobrazení stylizovaných či geometrizovaných lidských postav, podobajících se mytickým postavám a antropomorfizace postav zvířat. Dochází k prolínání či ignoraci kompozičních vrstev a propojování obrazu a textu (volně z Babyrádová, Křepela, 2010).

 

Následující text je inspirován rozhovorem Hany Stehlíkové Babyrádové  s významným německým teoretikem výtvarné tvorby hendikepovaných Maxem Klägerem (Babyrádová a kol. 2011:64) a shrnutím podstatných rysů vnímání a tvorby mentálně retardovaných.

 

Jaké jsou charakteristické znaky poznávacích procesů?[4]

  • nižší tempo a snížený rozsah vnímání

  • zpomalené nebo zúžené zrakové vnímání

- nevnímají prostor globálně, ale postupně – problém s perspektivním vnímáním a vyjadřováním o něm

- špatně pozorně vnímají či hledají předměty

- oproštění od komplexu detailů, spíše výběrová fascinace

  • zpomalený rozvoj sluchového analyzátoru způsobuje poruchy v rozvoji řeči - dlouho nerozlišují zvuky řečí lidí v okolí

       (jednotlivá slova v 2-3roce, krátké věty v 5-6 letech)

  • těžko se odpoutávají od výrazných a poutavých stránek

  • pomalu si zapamatovávají a poznává nové

  • nedokáží si cílevědomě vzpomínat

 

Jaké jsou charakteristické znaky myšlenkových operací?

  • časté výkyvy pozornosti

  • myšlení je nekritické

  • myšlení je konkrétní a s malou schopností abstrahovat a zobecňovat (zaměřené na konkrétní jevy a situace)

  • analyticko-syntetické činnosti jsou velmi nedostatečné = špatně rozlišují barvy či  jejich odstíny

  • nejméně postižena je komparace (lépe vyhledávají rozdíly než shody)

  • neznatelnější deficit v oblasti generalizace = problém transferu nacvičených dovedností

       - s tím souvisí problém v oblasti pojmotvorné činnosti[5]

 

Existuje typologie tvůrců s mentálním hendikepem?

Typologie jako taková neexistuje, existuje pouze určité charakteristické rysy tvorby. Náměty jsou běžně čerpány z každodenního života a vyznačují se velmi osobitým pojetím.

 

Jak se jednotlivé deficity projevují v tvorbě?

rysy tvorby: dětsky laděná poloabstrakce[6] s expresivní barevností – schématické opakování šablon

formy abstrakce:

a) psychomotorické (čáry, linky,…) – připomíná akční tvorbu

b) geometrická či biomorfní abstrakce – příbuzné přírodním národům

c) nadreálná abstrakce

 

LMH a její projevy v tvorbě:

  • převažuje dekorativnost – sklon ke schematismu

  • členění plochy je jednoduché

  • linie mohou být roztřesené, dvojité, přerušované či nenavazující

  • nejsou schopni vyjadřovat prostorové vztahy -  většinou zobrazují všechny kreslené objekty vedle sebe = juxtapozice

  • v drtivé většině zobrazují figuru zepředu

  • postavy mohou mít neadekvátní sklon

  • neadekvátně umístěné ruce (na břichu či krku)

  • stádium hlavonožce přetrvává až do 7- 8 let

  • objevuje se zjednodušení, sklopení, transparentnost

 

SMH a její projevy v tvorbě:

  • jsou schopni obsáhnout pouze obrysových schémat – korelují s díly modernistů

  • z části dovedou zobrazit události

  • přestože zadaný úkol chápou alespoň částečně, jeho realizace jim dělá velké

       problémy a samostatně nejsou schopni zadaný úkol splnit

  • schematismus se projevuje mnohem intenzivněji, než u předchozího stupně

 

Jaký je rozdíl mezi tvorbou umělce mentálně hendikepovaného a intaktního? Ovlivňuje tvorbu inteligence?

Inteligenční kvocient je u lidí s mentálním hendikepem v průběhu času relativně neměnný. Schopnost výrazové a obsahové kvality jsou rozvinuty již při nízkých IQ hodnotách (cca 40). Inteligence ovlivňuje míru transferu vlastních zkušeností, ale i  sledovaných kontextů do díla.

 

Lze spontánní akt sebevyjádření se a tvorby nějakým způsobem z vnějšku motivovat?

Na jiném místě tohoto textu píšeme, že touha po sebevyjádření je podstata přirozená i  lidem s retardací. Je motivovaná svébytným vnímáním světa, a proto i vyjádření budou do jisté míry svébytná. Dle Maxe Klägera (Babyrádová a kol. 2011:65) je praxe péče o  duševně postižené umělce zaměřena na vyprávění o vlastních prožitcích a  zkušenostech. Na druhou stranu je lze k tvorbě motivovat poskytnutím zázemí, materiálu i jistých forem podnětů (tak to činí současné instituce zaměřené na podporu umělecké tvorby mentálně hendikepovaných).

Z hlediska zaměření na širší spektrum populace (myšleno i na netalentované) je  možné vnější motivací podněcovat různé činnosti rozvíjející motorické schopnosti, znalosti tvůrčích technik a jejich užití, rozvoj citlivosti pro užití různých materiálů, schopnosti komunikace (verbální i neverbální), aj.

 

 

[1] LEČBYCH, M. O diagnostice osobnosti lidí s mentální retardací. Ineditní text.

[2] LANDISCHOVÁ, E. Lidé s mentálním postižením tančí. Nakladatelství Modrý klíč. Praha 2001. ISBN

    978-80-7290-297-2.

[3] vrozený, přirozený, neškolený

[4] volně přejat z: ZICHA Z. Úvod do speciální výtvarné výchovy. Praha: Karlova univerzita v Praze, 1981.

[5] viz 23

[6] nelze ovšem srovnávat s dětskou tvorbou

bottom of page