Cíle a principy výtvarné tvorby se zaměřením na inkluzi
Výtvarná výchova s integrativními prvky si (obdobně jako integrativní pedagogika obecně) klade za cíl rozvoj citlivosti, kreativity, schopnosti sebevyjádření, a zručnosti zvládání jednotlivých výtvarných technik, v souvislosti s rozvojem sociální komunikace a hledání vlastního místa ve skupině, kolektivu a společnosti, a odraz tohoto nalezneme i v klíčových kompetencích. Ve své inkluzivní podobě klade také důraz na adaptaci za využití všech výchozích charakteristik jedince.
Dále je nutné zdůraznit, že toto inkluzivní pojetí výtvarné výchovy a tvorby je jakousi přidanou hodnotou, je spíše rozvinutím potencionálně přítomného i v běžných pedagogických i nepedagogických situacích. Stojíme si za tím, že inkluzivní výtvarná výchova není poddruh speciální pedagogiky, který by výtvarné tvorby používal pouze jako jakési berličky („výtvarná výchova ve službě“), protože se domníváme, že rozvoj kooperace a komunikace (jak dokládají klíčové kompetence v RVP, zejména oblast kompetencí sociálních a personálních[1]) je ve výtvarné výchově (jako vyučovacím předmětu i výtvarné tvorbě obecně) primárně přítomný, a mi jen zdůrazňujeme jeho potenciál.
Čáp a Mareš (J. Mareš a J. Čáp, 2001:588-589), považují za aktéry pedagogických situací učitele, učivo a žáky, což platí i ve výtvarné výchově, je však třeba mít na paměti, že skupina žáků vstupující do výtvarné výchovy zaměřené na inkluzi, bude ve svých možnostech, projevech a cílech mnohem více diferenciovaná, proto je možné, že ne každé dítě splní níže popsané cíle ve stejné míře, stejném rozsahu či stejnými prostředky.
Cíle výtvarné tvorby /výchovy s inkluzivním potenciálem ve své podstatě vycházejí z cílů výtvarné výchovy a výtvarné výchovy speciální.[2] Kopírují tedy principy cíle: Rámcově vzdělávacího programu (zmíněné níže v textu), a Přílohy upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením v oblasti Umění a kultura v oblasti základního vzdělávání (který specifikuje a vymezuje podmínky jejich vzdělávání, a úroveň klíčových kompetencí, vymezuje a stanovuje individuální cíle, ale hlavně respektuje sníženou úroveň rozumových schopností, jejich fyzické a pracovní předpoklady) a rámcově vzdělávací programy pracovní a výtvarné výchovy pro školy praktické.
Našim cílem je komprehensivně (uceleně) pojatá výchova zaměřená především, na rozvoj smyslového vnímání, vlastní tvořivosti a vnímavosti k sobě samému i okolnímu světu. Vytváří příležitosti pro vzájemnou spolupráci, toleranci a napomáhá utváření postojů a hodnot. Také se však jedná se o výchovu fenomenologicky orientovanou, nasměrovanou spíše k objevování nových perspektiv estetického osvojování světa. (Babyrádová, 1999)
Z cílů vzdělávacího oboru Výtvarná výchova pak přejímá poznávání prostředků výtvarného jazyka a všestranné prohlubování senzibility žáka. Prostřednictvím tvůrčích činností zaměřených na vnímání, tvorbu a interpretaci se rozvíjí smyslové vnímání, estetické cítění, tvořivost, schopnost vyjadřovat emoce, představy, pocity a zkušenosti. Pomáhá uplatňovat neverbální komunikaci a zlepšovat motoriku, hlavně jemnou.
Důraz je zde kladen především na invenci, prožitek, experiment, přičemž řemeslná stránka tvorby artefaktu by neměla být podceňována. Hlavním rysem práce je sdílení pracovní atmosféry se skupinou tvůrců, jež mají společný zájem. Dále je důležité intenzivní prožití společného času stráveného tvorbou (viz pedagogický přístup tzv. dílny (Babyrádová, 2006)
Smyslem práce není pouze experimentovat nebo si hrát, ale proměnit výsledek experimentu v tvorbu nesoucí autorské znaky (autorskou tvorbou je míněna taková tvorba, která nese autentické stopy vlastního přístupu autora k tématu, vyznačující se originálním nezaměnitelným rukopisem).
Mezi cíle řadíme:
-
vypěstovat schopnost výtvarné reflexe,
-
nalezení linie vlastní autentičnosti,
-
kultivace schopnosti volby techniky a kombinace technik při formování výtvarného záměru,
-
vypěstování sebekázně a schopnosti sebekritiky v tvorbě,
-
vypěstování schopnosti vnímat a přijímat umělecké dílo jako svébytnou výpověď o světě, prohloubení úrovně znalosti umění (Babyrádová, 2005:26)
Inkluzivní výtvarné výchova si, dle nás, klade za cíl užívat tvůrčích aktivit jako specifického způsobu komunikace a prostředku rozvoje komunikace sociální a verbální. Zda je opět nutné zdůraznit, že neaspiruje na to stát se prostředkem komunikace alternativní či augmentativní (ve smyslu kompenzační pomůcky doplňující či nahrazující komunikaci verbální). Pouze se na domnělé ose transcendence (porozumění) – inscenace (zážitek)[3], pohybujeme mezi dvěma, na první pohled, neslučitelnými prvky, pohybujeme v okolí terapie (není míněno medicínsky, ale jako zájem o specificitu artefaktu) a magie (jakousi „obřadní tvorbu“ artefaktu, ovšem ve specifickém pojetí).
Je zcela pochopitelné, ač bychom mohli namítat, že každé dítě a každý dospělý má své specifické potřeby, že specifikace potřeb osob s hendikepem je pro úspěšný inkluzivní proces rozhodující.
U jedinců s hendikepem (ale i u jedinců intaktních) je třeba cíleně vyhledávat a facilitovat či odstraňovat jednotlivé překážky či ztížení recepce či percepce tvorby. Je nutné přihlížet k omezením fyzickým, psychomotorickým i poruchám pozornosti atd.
V oblastech percepce je třeba brát v potaz, že vnímání artefaktu je složitý psychický proces. Takzvané „běžné vnímání“ je také základem a výchozím článkem vnímání výtvarné tvorby a uměleckých i mimouměleckých artefaktů. Z konstitutivní složky estetického vnímání je nutno předpokládat nejen smyslový odraz (percepce), nýbrž také kognitivní zpracování (poznání), prožívání (cit) a hodnocení. Kromě prožitků a hodnocení, které jsou integrální součástí estetického vnímání, je ovšem nutno uvažovat souhrn psychických procesů (prožitků, postojů, hodnocení, osvojování názorů atd.), které se realizují po fázi bezprostředního vnímání uměleckého artefaktu. Tyto procesy se nazývají estetické response. Na psychické procesy, stavy, vlastnosti, modely však lze usuzovat z vnější činnosti, což lze vysledovat prostřednictvím neverbálního a verbálního projevu subjektu (Kulka, 2008).
[1] Jedná se o průnik cílů v následujících kompetencích: ztvárňovat své fantazie, představy a názory, vyjadřovat se pomocí výtvarné tvorby, rozvíjet komunikaci a sociální vztahy, schopnost vyjadřovat vlastní názor přijatelným způsobem, rozvoj koncentrace, rozvoj zručnosti atd.
[2] Definovaných RVP.
[3] Použijeme-li Slavíkovu terminologii.
[4] RVP ZŠS
[5] RVP ZŠ
Tabulka: Cíle integrativně pojaté výtvarné výchovy / tvorby
