PŘÍKLADY METOD A FOREM PRÁCE PODPORUJÍCÍCH ROZVOJ, TVŮRČÍ ROZVOJ A KOOPERACI
Organizace činností
Jako vhodný typ organizace výtvarných činností zaměřených na tvůrčí činnost a spolupráci ve smyslu integrace či inkluze, hodnotíme organizaci výtvarných projektů, preferujících na výtvarné hře, zážitku a experimentu založené činnosti. Kde je činnost sama realizována v jednotlivých tvůrčích dílnách s různými cíli, různými náměty a různou délkou a strukturací činností. Vzniká tak různorodé podnětné prostředí odpovídající požadavků každého jednotlivce. Specifikem našeho přístupu je existence pevných skupinek složených z intaktních i hendikepovaných členů, které procházejí různými stanovišti a pln rozličné výtvarné či tvůrčí úkoly. Zatímco zázemí a náplň se proměňují, jednotlivý účastnící mají možnost poznávat se a spolupracovat v celé řadě různě orientovaných činností a hledat tak, individuální způsoby komunikace a kooperace.
Umělecko-integrační festival Integra Jam[1]
Umělecko-integrační festival vznikl v rámci projektu: „Umělecká tvorba jako prostředek integrace mentálně, zdravotně, sociálně a jinak handicapovaných skupin do společnosti“ z iniciativy Hany Pejčochové, Jitky Kratochvílové.
Cílem tohoto projektu je integrace sociálně, mentálně a jinak handicapovaných skupin do společnosti prostřednictvím umělecké tvorby. Primárně je projekt určen klientům center denní péče, sociálních ústavů a žákům speciálních základních škol. Má jim pomoci vybočit z tradičních programů center, ústavů a speciálních tříd a umožnit jim poznat nové prostředí, nové lidi i nové způsoby a možnosti výtvarného vyjádření. Výtvarná tvorba zde byla chápána jako specifický prostředek vyjádření a zároveň komunikace s okolním světem.
Další cílovou skupinou byli participující studenti výtvarné výchovy KVK PF UJEP, kteří přípravou a realizací výtvarných aktivit pro handicapované klienty získali zajímavou a důležitou zkušenost nejen pro svůj pedagogický život, ale i pro život běžného člena společnosti. Právě oni a umělci jsou ideální skupinou pro zprostředkování zkušenosti „jiné“ komunikace v dialogu člověk – tvůrce a člověk – divák.
Další důležitou participující skupinou byli umělci, specializující se ve své práci na streetartovou tvorbu (CAMO, DRESDEN BANDITS, KAFES 33, KODY, LE2, LOST, MOR, NAFTY, SAKE 33, TANGO aj.).
Oslovovanou skupinou byla veřejnost, která byla konfrontována s tvorbou handicapovaných, jejich naturelem i přítomností v běžných veřejných prostorech. Výtvarné dílny se odehrávaly vždy ve veřejném prostoru města (u zdi, na ulici, v parku, v atriu): byly zcela otevřené veřejnosti. Je velmi zajímavé sledovat, které skupiny městem procházejících spoluobčanů naše aktivita zaujala. Do výtvarných dílen se zapojovali kolemjdoucí děti a senioři.
Klient, který se ve svém životě mohl potkat s nepochopením nebo nedorozuměním při verbální a sociální komunikaci s okolím, získá novou formu bezeslovného vyjádření svých dojmů, pocitů, nálad či vnímání světa kolem sebe. Projekt neměl klienty situovat pouze do pozice „přidavačů“, kdy dostanou vymyšlený a předpřipravený úkol, který pouze manuálně vyplní, protože se jedná o pozici, kterou jim současná společnost poskytuje. Cílem projektu bylo udělat z klienta rovnocenného člena řešitelské skupiny, která se podílela na splnění úkolu rovným dílem. Faktem je, že i přes bezprostřední kontakt s majoritou jsou handicapovaní stále často přehlíženi, poschováváni či odsouváni do specifických zařízení. A ač se mnozí z nás s handicapovanými běžně setkávají, jen některým se podaří proniknout do specifických charakteristik jejich světa a zbavit se stereotypů a předsudků.
Umělecko-integrační projekt měl za cíl umožnit jeho účastníkům bezprostředně zažít naturel všech zúčastněných. Streetartová forma umění nás oslovila právě pro svůj vztah k veřejnému prostoru. Street art chápeme jako aktuální právě proto, že k nám promlouvá skrz médium ulice. Fascinovala nás jeho otevřenost vůči společnosti a někdy i nevybíravý způsob, kterým společnost oslovuje. Nicméně v průběhu jednotlivých projektů se zaměření diferenciovalo, a ze steetartu v některých pojetích zůstala otevřenost vnějším podnětů.
Každý ročník zaštiťuje nějaké téma a nějaké specifické místo ve veřejném prostoru. Tématem prvního ročníku byla slova: „Mimikry a mimeze“ a místem děje byla ulice České mládeže a její 300 metrů dlouhá zeď. Zeď, která byla hlavní součástí projektu, plochou pro výtvarné aktivity a projekty, místem setkání všech participujících, představovala zároveň také jakousi symbolickou bariéru, která měla připomenout stále ještě příliš „vysoké“ zdi, se kterými se handicapovaní denně setkávají ve svém běžném životě. Téma druhého ročníku bylo „Zrcadlení“. Třetí a čtvrtý ročník proběhl ve znamení 3D graffiti – téma těchto ročníků bylo „Jiný prostor“. Poslední ročník, nesl jednotící téma „Mikrokosmos“. A v současné době jsou v plné proudu přípravy projektu s jednotícím tématem „Proměna“. V rámci festivalu vždy probíhají výstavy, přednášky pro studenty a odbornou veřejnost a besedy s umělci.
Diferenciace a specifikace hlavních přínosů pro vybrané aktéry projektu
STUDENT [2]
1. přehled systému sociální péče určeného pro osoby s postižením / hendikepem
2. ukázky konkrétních programů nabízených centry
3. ukázky výtvarné práce s klienty a specifikace výtvarného projevu klientů s různým handicapem
4. návštěva konkrétního centra, setkávání s klienty resp. skupinami klientů
5. teoretické informace v rovině speciální pedagogiky
6. teoretické informace o vzdělávání osob se znevýhodněním včetně výtvarného vzdělávání – jejich specifikaci a možná omezení
7. konzultace s odborníky pracujícími v jednotlivých organizacích nad vlastními návrhy výtvarných činností
8. možnost realizace vlastního výtvarného programu
9. zpětná vazba odborníků na klady a zápory jednotlivých realizací
10. zkušenost s teoretickou přípravou projektu včetně řízení a organizace práce jednotlivých studentsko-klientských skupin
Za jeden z největších kladů tohoto přístupu považujeme, pozvolný přechod studentů učitelství do role pedagoga řídícího aktivity klientů. Je prostředkem mnohdy prvního praktického setkání a prvních pedagogických zkušeností s hendikepovanými.
„Sám jsem měl trošku obavy, ačkoli již 2 roky sám učím na základní umělecké škole. Všichni jsme z toho, co nás čeká, byli lehce zmateni, ale po prvních několika minutách se obavy z komunikace s klienty rozptýlily.“ (Vojta)
„Co se týče naší zkušenosti, je k nezaplacení. Myslím si, že ani 14denní pobyt někde v ústavu by mě neseznámil s touto problematikou lépe.“ (Simona)
Nahrazuje instituci průběžné pedagogické praxe, který na KVK v této době chybí. Umožňuje studentům testovat jednotlivé nápady a přístupy za odborné asistence a konzultací didaktiků a odborníků.
„Nejzajímavějším momentem celé akce byl střet studenta a budoucího pedagoga s mentálně postiženým jedincem na „neutrální“ půdě. Tudíž pedagog nepůsobil stejným dojmem, jako když se ocitne před lavicemi žáčků, a ti zas reagovali na úkoly jiným způsobem než normálně.“ (Monika, Johanka, Nikola)
„Pozitivní na celé akci byla práce s klienty. Studenti byli všech věkových kategorií, takže bylo velice zajímavé srovnávat jednotlivé práce a také to, jak jsou schopni naložit s danými informacemi. Tato možnost srovnání byla z pedagogického hlediska více než přínosná.“ (Patricie)
Pro katedrální vyučující přináší možnost sledovat vývoj vzniku celého projektu a korigovat přešlapy a opomenutí studentů. Snižuje se pravděpodobnost, že student vstoupí do pedagogické situace nepřipraven a možná negativní zkušenost ovlivní nejen jeho vztah k pedagogické činnosti, ale i přístup klientů k další možné spolupráci. Nejedná se ovšem o formu striktního realizování návrhů a nápadů didaktiků či odborníků. Zmínění zde vystupují pouze jako průvodci a rádci. Výrazným způsobem se tak zvyšuje pravděpodobnost pozitivních výsledku pedagogické etudy studenta.
„Je fakt, že rozhodoval především naturel jednotlivých dětí o tom, jak a kdy se bude pracovat, ale víceméně práce s nimi není sice jednoduchá, ale ne nemožná i za udržení estetických požadavků.“ (Adéla)
V případě negativního vyznění je didaktik i odborník přítomen celé akce a může následně pomoci studentům hledat možné chybné prvky v jejich práci, což je hlavně pro začínajícího učitele pomoc neocenitelná.
„Během vyplňování plochy klientky namalovaly pár kytiček, které jsou především spontánní, stejně jako jejich vystupování a komunikace s námi. Ta jejich bezprostřednost při tvorbě je skvělá a všechno, co cítí, vám sdělí. Na nic si nehrají a reagují tak, jak to cítí. Jsou plní emocí, které se nebojí dát najevo. To mělo za následek i to, že jsem se s jednou klientkou polovinu práce jen objímala a zpívala písničky.“ (Monika)
KLIENT
Klient je rovnocenným členem řešitelské skupiny, která se podílí na splnění úkolu rovným dílem. Hlavní roli hrají autorské skupiny tvořené studenty a klienty poměru jeden na jednoho. Vzniká tak heterogenní skupina, která se bude snažit nalézt vlastní originální řešení výtvarného zadání, a uvažovat o problematice s ním spojené.
Nechceme klienty situovat do pozice ,,přidavačů“, kdy dostanou vymyšlený a předpřipravený úkol, který pouze manuálně vyplní, protože se jedná o pozici, kterou jim současná společnost v některých případech poskytuje. V mnohých činnostech přestává existovat rozlišení student/klient, protože se všichni bez rozdílu stanou účastníky něčeho nového a neznámého. Budou stát na stejné úrovni, protože nezkušeným v této tvůrčí oblasti může být i student, nebo naopak klient může být tím zkušenějším ve skupině.
Typy výtvarných dílen / projektů realizované v rámci projektů
INTEGRA JAM
Přístupy založené na hře - Hra - výtvarná hra
„Hra není jen prostředkem, jímž dítě objevuje svět, je to činnost, která mu v útlém věku v nejvyšší míře přináší duševní rovnováhu.“ (Isaacs, 1993: 425)
G. Petty (Petty, 2006: 188) o hře jako metodě aktivního učení říká:„ Hry mohou zapojovat žáky velmi intenzivně do výuky a přimět je k takovému soustředění, jakého nelze dosáhnout pomocí žádné jiné metody. Díky zvýšenému zájmu a motivaci, jež jsou vyvolány kratší hrou, mohou nadto žáci získat k předmětu (a k učiteli) kladný vztah, který přetrvá týdny.
Hra součástí exploračních a hrových činností ve výtvarné výchově, spolu s výtvarným experimentem a etudou. Je vnímá jako specifický způsob činnosti s výtvarnými vyjadřovacími prostředky. Výtvarná hra je navozována učitelem, nemá tedy podobu spontánní hry. A odlišuje se svým cílem i od her sportovních, výtvarná hra má prohlubovat zážitek (Fink), a bude ve většině případů kooperativně zaměřená, sportovní hra oproti tomu podporuje měření sil a soupeření. Cílem hry je prohloubení prožitku, a částečné zachycení prožitku hrou vyvolaného (Babyrádová, 2006: 118)
Hry v e výtvarné výchově jsou hlavně: manipulační, konstruktivní a úlohové, napodobivé (Hazuková 1995). Cílem hry je seznámení se s námětem, experimentování s jeho uchopením, zkoumání přístupů ostatních, rozšiřování možností uchopení inspirací od ostatních. Výtvarné hra se realizují formou krátkých úloh respektive etud, zadávaných z počátku organizátorem dílné, které však mohou vlastním pojetím jednotlivých účastníků nabývat autentických rozměrů.
Abstrahování - projekt Zveličené maličkosti / Skrytí velikáni
(Andrea Vašků, Vojtěch Nehyba, Monika Kabátová)
 |  |  |
|---|---|---|
 |  |
 |  |  |
|---|---|---|
 |  |
 |  |  |
|---|
 |  |  |
|---|
 |  |
|---|
 |  |  |
|---|
Projekt v několika aktivitách podporoval rozvoj kognitivních i motorických domén klientů a studentů. Dle vyjádření autorů „soubor aktivit k rozvoji fantazie a poznání. Výsledná výtvarná forma je do značné míry abstraktní, proto je následujícími hrami připravíme na stylizování skutečnosti (v tomto případě hmyzu) do geometrie. Postupně a chronologicky se pomocí her doberou výsledné formy, která bude poté přenesena na určenou plochu“.
Přípravné etudy:
-
Hra č. 1 hledání hmyzu v trávě a jeho sledování lupou
-
Hra č. 2 puzzle hmyzu (analýza, syntéza, schopnost soustředění)
-
Hra č. 3 hledání geometrických tvarů v tělech hmyzu (schopnost zjednodušení, abstrakce)
-
Hra č. 4 zjednodušení tvaru těla (schopnost zjednodušení, abstrakce)
Zkoumání struktury a tvaru - projekt „houbičky“
(Monika Svobodová, Johanka Gabrielová a Nikola Barešová)
Skupina vedená studentkami se věnovala skrývání zřetelného/ zviditelňování nezřetelného, výtvarná metamorfóze prostorového objektu v plošnou strukturu, dekorativnosti, mozaice, pop kultuře, haptické zkušenosti. Témata rozvíjeli prostřednictvím manipulačních, konstrukčních, intelektových a senzorických her.
Fáze číslo 1 Houbička a její standartní a nestandartní využití
-
orientační hra - třídění houbiček podle barev
-
pantomimická nebo dramatická hra – co vše lze s houbičkou dělat v domácnosti
-
sportovní hra – hod houbičkou na cíl, přenášení houbičky ...
-
orientační hra – hledání jiných předmětů z domácnosti ve stejné barvě houbičky
Fáze číslo 2 Zkoumání objektovosti a haptiky
-
manipulační hra – stavění věže z houbiček
-
kimova hra – poznávání tvarů ze hry Tetris v určitém počtu a seskupení
-
hra Tetris - zadání činnosti – 1 klient jeden specifický tvar i barva (ze hry tetris tzn. liší se počtem seskupených elementárních jednotek i tvarem), zkoumání vlastností materiálu jako je možnost tvar změnit, smršťování atd.
-
hra puzzle – sestavování předem předkresleného tvaru kostkami Tetris
-
asociační hra tvořivá hra – sestavování kostek Tetris do libovolného fantazijního tvaru, asociační hra - slepování jednotlivých houbiček do daných tvarů
Fáze číslo 3 Geometrická mozaika
Výsledkem tvorby je strukturovaná geometrická mozaika s estetickými i haptickými kvalitami. Účastníci získají poznatky z práce s jednoduchými geometrickými formami, zkušenost s abstraktní formou výtvarného vyjádření, budou procvičení v hledání v geometrických strukturách konkrétní vizuální zkušenosti a budou seznámeni s možností použití netradičních materiálů pro výtvarnou prostorovou tvorbu.
Přístupy rozvíjející schopnost práce ve skupině
Jedním možných cílů výtvarných projektů zaměřených na vzájemnou spolupráci či společnou výtvarnou činnost je to, že ovlivňují sociálního klimatu skupiny a sociálního chování účastníků. Přínosem skupinové výtvarné práce je zintenzivnění prožitku spoluprožíváním, prohloubení koncentrace a znásobení radosti z výsledku práce. Neopomenutelnou součástí je i relaxační charakter.
Projekt s akcenty individuální i skupinové práce Otisky, stopy, cesty,…
(Renata Špásová, Iva Munduchová, Libor Uher)
1. Úkol
-
Vytváření stop
-
Zapojení pohybu těla, manipulace s předmětem
-
Společná práce
Celá skupina drží plátno (bílé prostěradlo). Po látce se pohybuje míček (nejspíše molitanový) namočený v barvě. Díky pohybům se podklad rozhýbává a míček zanechává barevnou stopu. Po nějaké době se předmět vymění, míček nahradí kostka nebo jiný předmět menších rozměrů. Postup práce bude stejný, ale vzniklá stopa bude jiná. Na tomto cvičení si ukážeme, jak se předměty chovají – jakou stopu zanechávají, že záleží na tvaru (koule, krychle, nepravidelnost), materiálnosti (měkkosti, tvrdosti, savosti) předmětu a také na rychlosti a směru pohybu, který určují klienti sami. Během činnosti bude docházet k porovnávání.
2. Úkol
-
kontext zvířete
-
rozpracování
Vybírání zvířat – Každý klient si vybere jedno zvíře (had, žirafa, žába, kočka, chobotnice, plameňák) – vyučující si s klienty popovídají na toto téma, kde tato zvířata žijí, čím se živí, jak jsou velcí, čím jsou výjimeční, čím se od sebe liší,…Každé zvíře má k sobě připojen „balíček“. Balíček obsahuje 1 zvíře – model, zmenšenina (např. gumová hračka, plyšák, …), 3 barevné fotografie zvířete v jeho prostředí (z různých stran, při různých příležitostech – zvíře odpočívá, zvíře loví…), 1 černobílou zvětšeninu fotografie cca A1 (zvíře by mělo být dostatečně velké).
3. Úkol
Klienti si vybírají různé barvy a dostanou několik houbiček (pro každou barvu jednu). Jednotlivé houby namáčí do vybraných barev – do barev, které má prostředí, ve kterém žije zvíře. Namočené houby mohou házet nebo obtiskovat na papír. Vyučující klientovi pomáhá. Díky propojení pohybu těla a barvy samotné houby vznikají stopy různého charakteru, které formují prostředí/pozadí, do kterého v dalším úkolu vsadíme samotné zvíře.
4. Úkol
Klient na černobílé předloze A1 barevně obtáhne obrys zvířete. Po zvýraznění obrysu se zvíře opatrně vystřihne. Účastníci úkolu (jak klienti, tak vyučující asistenti), by se měli snažit vystřihnout zvíře v kuse nebo s co nejmenším narušením okolního plánu (prostředí, ve kterém, je zvíře vyfoceno). Po vystřižení vzniknou dvě části, které se nadále budou používat – zvíře samotné a okolí kolem zvířete. Ze dvou vzniklých částí bude hlavně potřeba okolí. Zvíře vytváříme pomocí houbiček namočených v barvě. Houbičky mají různé geometrické tvary – čtverek, trojúhelník, obdélník, kruh. Klient by se měl snažit najít správný tvar pro správnou část zvířete.
5. Úkol
Všechny předcházející úkoly jsou přípravou pro hlavní část projektu a tou je malba na zeď. Všichni účastníci vytvoří společnou práci, jejímž výsledkem bude tzv. srostlice – propojení různých částí zvířat (ale i jejich vlastního těla) dohromady a tím vytvoření, nového, bájného zvířete s neobvyklými vlastnostmi a jménem. V tomto zvířeti se budou snoubit vlastnosti, barevnost, tvary jednotlivých zvířat, které klienti vytvářeli v předchozích úkolech. Pokusíme se vytvořit jedno společné zvíře, které bude mít vlastnosti zvířat předcházejících.
Skupinová práce s prvky experimentu - Odvíjející se struktura
(BcA. Chlumská Veronika, Bc. Klímová Hana, Bc. Sigmundová Veronika, Bc. Slavíková Veronika, MgA. Štefanová Eva, Bc. Trnková Blanka)
„Čeká Vás přijetí na neznámé planetě, objevované v centimetrových rozměrech…jejími obyvateli jsou fascinující stvoření z říše hmyzu a jiní živočichové, žijící v neproniknutelných pralesích trav, kde jsou kapičky vody veliké jako domy. Objevte zcela neznámý svět jedné louky během letního dne, od časného rána, po celou noc až po úsvit nového dne. Zalití zvláštním světlem, obklopeni neznámými zvuky, vstoupíte do paralelního, ovládaného odlišnými fyzikálními zákony. Vejděte do Mikrokosmu…“
Autoři jednotlivých děl budou pracovat na předem připraveném podkladu (pás z PVC), který lektoři pospojují barevnými samolepicími páskami a budou ho postupně odvíjet. Odvíjením materiálu se docílí návaznosti jednoho autora na druhého a dílo nebude po celou dobu tvorby zcela odhaleno. Autoři se budou svými díly vzájemně propojovat.
Ke své tvorbě mohou použít vrstvení různých materiálů. Jejich prostřihováním docílit efektivních průhledů a dále využití překrývaní fixaci, spreji či barevnými páskami. Vrstvením materiálů mohou autoři docílit hloubky a struktury a vznikne, tak příjemná haptická práce, cesta a náhoda. Současně může tvořit na odvinutém úseku více autorů, protože struktura není nijak směrově orientována. Lze tvořit na roli několikrát dokola dokud budou autoři chtiví tvorby a bude čím tvořit. Jedná se o dílo procesuální charakteru bez definovaného konce.
Přístup zaměřený na rozvoj technologických dovedností s prvky experimentu
Cílem takto zaměřených dílen je seznámení se s novou technikou, nebo rozvinutí dovedností u technik již známých.
Hra s barvou
(Pavlína Široká, Šárka Čermáková, Hana Žalmanová)
Posloupnost aktivit
-
Vysvětlení zadání a demonstrační ukázka
-
Vytvoření vlastních barevných odstínů žáky a klienty
-
Samostatná tvorba
-
Diskuze nad příběhem
-
Vyhledávání prvků z příběhu v malbě a následné kresebné zachycení
-
Zhodnocení úkolu
Motivace, průběh a cíl
Uvedené téma jsme si vybrali zejména kvůli tomu, že na řadě škol se se žáky v hodinách výtvarné výchovy vůbec neprobírá míchání barev, tudíž jsou ve většině případů omezování základní škálou často dvanácti knoflíkových vodovek. Uvedený fakt jsme se pokusili trošičku zvrátit a dětem jsme k tvorbě připravily pouze tři základní barvy, z nichž si postupně dalším sléváním měly vytvořit celou řadu vlastních odstínů. Ovšem to nebylo jediným naším záměrem, dále jsme chtěli návštěvníkům poskytnout větší plochu na tvoření, tudíž opustily klasické školný papíry a pustily se do velkoformátových maleb.
Návštěvnici si vyzkoušeli několik základních akvarelových technik, mezi které patří například prolínání, vymývání, kombinace mokré a suché barvy, dále pak i prolnutí dvou mokrých barev a stříkání. V momentě, kdy byla barva některým z uvedených způsobů nanesena na papír, začaly vznikat různé barevné skvrny a tvary ve kterých byly posléze vyhledávány na základě vlastního příběhu různá zvířata a rostliny.
Přístupy poskytující prostor pro vlastní vyjádření a fantazii tvůrce
Mikrokosmos
(Patricie Pleyerová, Drahoslava Pavlíková, Kateřina Olšová, Jakub Matějka)
Jakmile začali klienti pracovat s odpadním materiálem a s jeho stíny, nalézali ve vzniklých obrazcích zajímavé tvary, které obkreslovali. Tyto vzniklé biomorfní tvary dotvářeli svou osobitou kresbou. Mnohým studentům vznikali obrazce připomínající bakterie a drobný hmyz. Některé práce byly velice abstraktní, avšak žáci v nich vždy našli zobrazený mikrokosmos, což nás velice těšilo.
Postup práce:
1. Z různých přírodovědných časopisů jsme vybrali snímky vyfocené pod mikroskopem.
2. Porovnávali jsme fotografie a reálné mikroskopické zvětšení různých donesených předmětů.
3. Z fotografií jsme vytvořily různě těžké puzzle, které pak návštěvníci skládali.
4. Návštěvníci si na papír poskládali různý odpadní materiál (pet lahve, pet víčka, prázdné platíčka od prášků), jehož stíny či tvary obkreslili a skládali do různých tvarů.
5. Tento obrys pak dotvořili jako bakterii.
Přístupy podporující relaxaci
Dílna podporující relaxaci je typem, jehož hlavním cílem je odpočinek, relaxace, zpravidla tedy není tedy výkonově orientována. Jejím cílem je uvolnění či odbourání stresu a napětí, radost ze spontánní tvořivé činnosti, či zklidnění psychofyzických procesů. Její náplní může být, multisenzorické poznávání různých materiálů, rozvoj haptiky, či jednoduché na experimentu založené techniky.
Molekuly hejbejte se!
(Lucie Procházková, Zdenka Šimralová, Andrea Neckařová, Michaela Fialová, Šárka Paluková)
Dílna rozvijí koordinaci pohybů, hrubou motoriku, podporuje haptické zkoumání a obsahuje prvky bazální stimulace. První aktivitou byla výroba „molekul“, které jsou zastoupeny balonky plněnými moukou či jinými sypkými materiály, vzniklo tak množství objektů připomínajících relaxační balonky.
Následuje soubor aktivit obsahující:
a) soutěžní aktivity - hod na cíl (kdy dvojice soutěží v počtu balónků dopadlých do vymezeného prostoru); v házení s chytání (bodováno je správné hození a chycení); přenášení balónků apod.
b) procvičující barvy, velikosti a tvary - třídění balónků dle barev na čas; řazení dle velikostí apod.
c) skládání obrazců z jednotlivých balónků – dle předlohy i fantazie
d) Hlavní relaxační aktivitou je pobyt / pohyb v bazénku naplněném roztokem vody a kukuřičného škrobu a zacházení s tímto materiálem (prolévání, prosévání, chytání apod.) – správným zředěním roztoku vznikne hmota specifických vlastností, která při rychlém pohybu předměty či chodce nadnáší, a při zastavení či pomalém pohybu je zajímavým způsobem pohltí a obejme.
[1] Autorsky upravený text KRATOCHVÍLOVÁ, PEJČOCHOVÁ: Mody komunikace. PF UJEP: Ústí nad Labem 2014. ISBN 978-80-7414-688-6.
[2] Kurzívou jsou označeny autentická vyjádření studentů hodnotících osobní přínosy realizace projektu.