Inkluzivně-výtvarné přístupy, metody a formy
V projektech
Sledujeme-li náplň a průběh jednotlivých aktivit orientovaných na umělecký či tvůrčí rozvoj osob s mentálním hendikepem, zjišťujeme, že je pojí shodné charakteristiky, procesy či cíle.
Směrem dovnitř:
Poskytují nástroje, prostor, nástroje, materiály, podporu a motivaci k výtvarným a tvůrčím činnostem. Kompenzovat, či různými způsoby minimalizují tělesné i duševní bariéry, které brání autonomnímu zapojení do výtvarné výchovy či tvorby umění. Poskytují přístup k inovativním prostředkům a technikám[1], prostor pro výměnu informací, budují zázemí pro práci, napomáhají s inkluzí produktů do uměleckého kontextu, poskytují možnost a prostor pro spolupráci intaktních i neintaktních tvůrců, či umělců, různé programy rozvíjející tvořivost a motivaci k tvůrčí práci[2]. Kompenzují nedostatečnou připravenost některých institucí na práci s lidmi s hendikepem, po stránce bariérovosti metodické i funkční. Usnadňují přístup k bohatému a rozmanitému prostředí, stimulují představivost a usnadňují přístupu ke kulturním a uměleckým zkušenostem.
Příkladem mohou být různé adaptace lektorských programů, metod vyučování nebo zprostředkování, anebo facilitace průběhu tvorby různými pomůckami či technologiemi (v současné době jsou hojně využívány specifické počítačové programy umožňující tvorbu tělesně postiženým bez nutnosti spolupráce s asistentem, např. výzkumná sonda organizace ECAS z Edinburgu, sledující rozvoj výtvarných dovedností za pomoci počítačů a počítačových programů[3]; v Čechách například Zuzana Strakošová 2005), anebo prostřednictvím asistentů a asistentů a konzultantů z řad umělců.
Směr ven:
Vyvracejí stereotypní představu o tom, že lidé s mentálním postižením nejsou schopni tvořit, učit se a vytvářet umělecká díla, ve většině případů realizací výstav artefaktů vzniklých v jednotlivých projektech.[4] S tímto se však pojí další z problémů vztahující se k uznání tvořivosti a uměleckého nadání a schopností lidí s hendikepem, a to stigmatizace a adorace dávaná do souvislosti s hendikepem. Tento problém mnohé z projektů a institucí řeší sdruženými výstavami umělců s hendikepem a intaktních, dochází tak k odstranění stigmatu.
Oběma směry:
Projekty nabízí příležitost k sociálnímu kontaktu, spolupodílení se na kulturním i komunitním životě a v případě inkluzivních projektů i k integraci, a vzájemnému obohacování se[5].
Vznikají projekty, jejichž cílem je spolutvorba, na základě výměny názorů, informací, námětů apod., kde primárním cílem není integrace/inkluze, ale tvorba sama o sobě. Jednotlivé projekty jsou různou měrou založeny na „lektorování“ umělců, některé jsou vedeny formou workshopů, jiné jsou zaměřené na spolupráci. Výsledným produktem je to, že se účastníci stávají přáteli, známými, kteří spolu ve finále sdílí zážitky nejen umělecké.
Metody a formy práce
V následujícím textu se nebudeme zabývat komplexním popisem metod a forem práce ve výtvarné výchově, není to předmětem naší práci, rádi bychom však jmenovali ty přístupy, které jsou relevantní z hlediska výtvarné tvorby /výchovy hendikepovaných, či s inkluzivním cílem, a velmi stručně popsali jejich charakter a způsoby uchopení. Jednotlivé přístupy jsou pak blíže popsány v kapitole Průsečíky aspektů výtvarné tvorby a inkluze.
Pro ilustraci uvádíme konkrétní příklady popisovaného, jedná se o studentské výtvarné dílny realizované v rámci různých ročníků projektů Integra Jam. Vybírali jsme ty akcentující tvorbu mentálně hendikepovaných či vzájemnou kooperace intakních a neintaktních žáků a studentů. Texty práci popisující a fotodokumentace, jsou autentické (pouze s drobnými úpravami pravopisnými či stylistickými).
Projekt ve výtvarné výchově
Výtvarná výchova skýtá velký prostor pro uplatnění projektového vyučování v jeho individualizované i skupinové podobě.
Hazuková (2006) považuje za důležité tyto znaky projektu:
• žáci mají vliv na výběr tématu, program činností není předem do všech detailů stanoven
• vychází z prožitků žáků
• žáci jsou plně zainteresováni, pracují se zájmem
• vede ke konkrétním výsledkům a poznatkům, směřuje k dosažení určitého konkrétního cíle (např. něco vyzkoumat, zdokonalit se atp.)
• zdokonaluje sociální vazby, utváří dovednosti, zkušenosti, návyky, poznatky, mravní, volní a charakterové vlastnosti
Dle M. Bönsche (1974) mají projekty následující vlastnosti:
-
zvyšují motivaci, iniciativu a odpovědnost žáků
-
poskytuje řadu příležitostí k praktickému řešení úkolů a problémů ze života
-
posiluje ochotu žáků spolupracovat a radit se s kolegy
-
obohacuje a doplňuje tradiční výuku
-
rozvíjí vytrvalost, tolerantnost, sebedůvěru i sebekritičnost
-
poskytuje příležitost k tvořivým činnostem
-
vede ke změně myšlení, která vede k mnohostrannému pojímání světa
Věra Roeselová (1997)
Mezi úskalí projektu náleží větší časová náročnost, nároky na učitele (ve smyslu organizace a řízení výuky), a nutnost nalézt správnou míru mezi spontaneitou a odpovědností.
Za východisko pro výtvarný projekt se považuje tematická řada a z ní odbočující myšlenky a výtvarné podněty, které je třeba výtvarnými prostředky rozvíjet, přenášet je do jazyka výtvarného umění a spojovat je s prožitkovými aktivitami (V. Roeselová, 1997)
Výtvarná dílna
Pojem dílny se vztahuje k předávání řemeslných dovedností, a tedy přítomností „mistra“, osoby vlastnící znalosti a dovednosti, současně však také se vzájemným spojením tvůrčích sil za účelem realizace společného díla. Výtvarná dílna je specifickou formou umělecké výchovy, dle Hany Babyrádové (Babyrádová, 2006), má dvojí autorský charakter, první, který připravují a předpokládají autoři dílen a druhý, autorsko-účastnický, který spolutvoří všichni účastníci, kdy by představy autora dílny o výsledném artefaktu či produktu, měly nechat prostor pro spoludotváření konceptu kooperaci všech účastníků. Autor dílny do procesu vstupuje v roli motivátora, organizátora a moderátora činností a spoluprací, poradce pro věci technické a řemeslné, a současně by měl být schopen vytvořit prostor pro vlastní iniciativu, nápady a návrhy řešení spoluúčastníků.
Mezi nesporné výhody realizace výtvarného projektu prostřednictvím jednotlivých dílen, patří přítomnost více autorů, tzv. více přístupů, více postupů, více druhů činností, více technik atd., přítomnost „odborníka“, který motivuje, pomáhá a radí.
Zážitek - zážitková pedagogika
„Zážitková pedagogika je přístup ke vzdělání založený na vyšší schopnosti lidské paměti vstřebávat informace, jejichž vnímání je provázeno intenzivní emocí. Je to záměrné vytváření situací, v nichž se předpokládá intenzivní prožívání, a následná pedagogická práce s těmito prožitky (zpětná vazba)“[6]
I. Jirásek (2004) vymezuje body charakterizující zážitek:
-
komplexnost - charakteristika lidského způsobu existence, odlišující se od možné redukce jen racionálním uchopením
-
verbální nepřenositelnost (s většími úspěchy v mýtech a umění, než ve vědě)
-
nedefinovatelnost - nevyhnutelné vlastnosti jazyka se stálým pojmovým aparátem stírají plnost zážitku
-
jedinečnost - jedinečná událost v širším zážitkovém proudu
-
intencionální zaměření - zážitek je neoddělitelný od svého „obsahu“, sounáležitost prožívajícího jednice a prožívané události
Fáze učení zážitkem
Je důležité neomezovat zážitkové učení na pouhé provádění aktivity, protože následný rozhovor, vyhodnocení zážitků a jejich rozbor je velmi důležitý. Studenti také musí dostat prostor, aby zhodnotily své nové zkušenosti.
Základem je učební cyklus obsahujícího pět fází:
A. prožívání (vlastní činnost)
B. sdílení (sdílení reakcí a zážitků)
C. uvažování (diskuze)
D. zobecňování (jak se získané zkušenosti vztahují ke skutečnosti)
E. uplatnění (využívání nových zkušeností)
Více viz kapitola Průsečíky aspektů výtvarné tvorby a inkluze.
Experiment - výtvarný experiment
Experimentování je metodou, která rozvíjí fantazii a tvořivost dítěte. Jde ovšem o experiment ve smyslu zkoumání výtvarného jazyka, ověřování řešeného problému. „Tvůrčími činnostmi (rozvíjením smyslové citlivosti, uplatňováním subjektivity a ověřováním komunikačních účinků) založenými na experimentování je žák veden k odvaze a chuti uplatnit osobně jedinečné pocity a prožitky a zapojit se na své odpovídající úrovni do procesu tvorby a komunikace.“ (RVP ZV, 2007, s. 64 – 71)
Příkladem mohou být experimenty:
-
experimenty s klasickými i neobvyklými materiály a nástroji
-
uplatnění náhody – návaznost na některé rysy dadaismu
-
využívání postupů, které se obracejí k lidskému podvědomí – návaznost na přínosy surrealismu
-
spojení gesta a stopy nástroje – návaznost na dynamiku akční a gestické tvorby
-
vytváření plastických textur a materiálových kontrastů – návaznost na podněty informelu
-
využití dalších podnětů, které přináší například fotografie či pop-art, nebo uměleckých forem, vznikajících mimo směry a programy
(Roeselová, 1996: 199)
[1] Odstraňování bariér – prostorových, technických a technologických: Art beyond sight, USA -Cílem je zpřístupnění jejich sbírek co nejširší veřejnosti, se zaměřením na osoby s hendikepem.
Centre de la Gabrielle - MFPass, Francie -Couleurs et Creation. - Autoři předpokládají, že digitální média jsou vhodná pro jedince s mentálním hendikepem i hendikepem obecně, protože poskytují možnost práce nezávislé na řemeslných dovednostech a schopnostech jemné motoriky.
[2] Materiál, podpora, stimulace: Gugging, Rakousko -V ateliérech je klientům poskytován materiál, psychologická podpora a jsou stimulováni v jejich kreativitě. Lebenshilfe Salzburg, Rakousko Spojuje umělce s a bez zdravotního postižení a plánuje a realizuje jejich společné výstavy. Stichting Culturele Raad Willemstad, Nizozemí - Art Buddies
Samotný projekt je realizován v týdenních cyklech a míra spolupráce autorské dvojce je individuální, od poskytnutí prostoru a materiálu až po společné autorské projekty. Zajímavostí státně organizovaného projektu je, že spolupracující pocházejí ze stejné komunity, vesnice či města, čímž je podpořena integrace osob s hendikepem do komunitního života.
Galerie Nezábudka, Slovensko -Jejím cílem je poskytovat prostor pro vystavování děl osobám s duševním onemocněním, budovat národní sbírku autorů art brut a jejich děl, ale hlavně rozvoj tvořivosti prostřednictvím arteterapie, dramaterapie a muzikoterapie. Creative future, Velká Británie - Vzdělávací programy, poradenské služby a tvůrčí aktivity pro talentované tvůrce s duševním, zdravotním či sociálním hendikepem. Inventura - První platforma v ČR pro podporu a prezentaci umělecké a publicistické tvorby lidí s mentálním hendikepem.
Pavel Ledinský – Ateliér MarieJan - ateliér uměleckého směru. "Výtvarné umění v životě duševně nemocných aneb Kreslím tak rychle jak dokážu"
Cílovu skupinou tohoto projektu byli duševně nemocní. V rámci projektu byly realizovány workshopy s česko-německou účastí klientů, vedené profesionálními umělci, ale i workshopy zaměřené na odborníky a terapeuty. Projekt „Jsme jiní?“ aneb „Děti tvoří pod vedením profesionálních umělců“ - Projekt byl organizován Galerií města Turnov a jeho účastníky byli profesionální umělci a děti ze Základní školy speciální z Hostinného.
[3] PENKETH, C. Putting Disability Studies to Work in Art Education, International Journal of Art & Design Education, 2014, 33, 3, ISSN 1476-8062.
[4] „Příklady dobré praxe“ inkluze umění a tvorby do života člověka s hendikepem: Disability arts international, EU
Poskytuje informace o prostředcích a způsobech rozvoje umění těchto osob a „příklady dobré praxe“ inkluze umění a tvorby do života člověka s hendikepem.
[5] Sdílení společného prostoru: Creahm, Švýcarsko- V ateliéru vzniká vztah mezi umělci-profesionály a umělci, kteří se teprve rodí, vztah vzájemné důvěry a poznávání, kde se výtvarné dílo stává prostředkem komunikace. Skutečný talent se potom může rozvinout až k opravdovému umění. Kunštát PROFUTURO o.p.s. a ateliér KREAT Snaží se najít cestu pro různě postižené spoluobčany, kteří stojí mimo zájem společnosti. Odstraňuje bariéry, pořádá workshopy, integruje postižené do běžného života. Creative growth art center, USA - Tvorbu podporuj, ale neřiď! EIT Tugiliisu, Estonsko
Činností, které mohou vykonávat osoby hendikepované i intaktní společně, přičemž jejich průběh není nijakým zvláštním způsobem upravován. Program SPOLU Olomouc Kurz byl zamýšlen jako otevřená dílna, ve které se mohla projevit vlastní iniciativa účastníka a ve které zároveň byly nabízeny konkrétní výtvarné činnosti. „Postiženi normalitou“ v Centru současného umění DOX Výstava představuje umělecká díla domácích i zahraničních autorů.
[6] Zážitková pedagogika a možnosti jejího využití při práci s vybranými cílovými skupinami. Vyd. 1. Editor Markéta Šauerová. Praha: Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, 2013.